Nabídka Hledat

Homo erectus je dnes pokládán za předka všech lidí. Kreacionisté však musí kvůli své teorii všechny předky ať už lidí nebo čehokoliv zpochybnit. Co píší kreacionisté o druhu Homo erectus můžete vidět v následujících úryvcích.

Obr. 1 Duboisův nález člověka Jávského

Prvním nálezem tohoto typu měl být tzv. Pithecanthropus erectus, neboli Jávský člověk. Jeho údajné sporé zbytky nalezl holandský lékař Dubois na ostrově Jáva v letech 1891-1898, a to zlomek lebeční kosti, stehenní kost a zub. Ačkoliv nebyly nalezeny na jednom místě, přesto se z nich vykonstruoval předchůdce člověka. Sám Dubois před svou smrtí změnil svůj názor a prohlásil, že jeho Jávský člověk není nic jiného, než velký gibon. ^[1]

Ve své horečné snaze dokázat evoluci vědci často obhajovali hypotézy, jež se ukázaly jako nesprávné. Po dlouhá léta byl jedním z nejslavnějších spojovacích článků evoluce člověka takzvaný “člověk jávský”, vědecky nazývaný Pithecanthropus erectus, což znamená “vzpřímeně chodící opočlověk”. Roku 1891 objevil Dubois několik fragmentů lebky a nějaké zuby v říčním štěrku podél břehů řeky Solo na Jávě. Později nalezl o 50 stop dále stehenní kost.
Ačkoli z okolností nálezů a jiných skutečností vyplývalo, že fosilní fragmenty pocházejí od různých zvířat, Dubois na nich vybudoval svou teorii o tvoru jménem člověk jávský. Po léta se pak o něm mluvilo jako o Pithecanthropus erectus , avšak většina odborníků později potvrdila, že fragment lebky a stehenní kost nepatřily témuž jedinci (Lewin, 1987, str.23). Lebka pocházela z člověka podobného neandertálcům a stehenní kost patřila člověku rasy kavkazské. Fosilní nálezy v mnoha jiných případech jsou tak problematické, že je obtížné činit z nich jakékoli spolehlivé závěry. ^[2]  

Opočlověčí “story” (teorie o opolidech), kterou zde nemůžeme detailně rozebírat, je z větší části založena na spekulaci a podvodu než na faktech. Následující příklad javanského člověka to ukazuje. Původní nálezy, na kterých byla založena teorie o opočlověku z Jávy, nesestávaly z ničeho více než z jedné stehenní kosti, tří zubů a části lebky. Stehenní kost vypadala jako lidská, lebka se spíš podobala šimpanzí. Ještě navíc byly tyto zkameněliny nalezeny v okruhu 15 metrů ve skalní vrstvě, která také obsahovala pravé lidské lebky. Tato poslední skutečnost byla po mnoho let zatajována. Nálezce těchto zkamenělin, Dubois, oznámil před koncem svého života, že tyto zkameněliny nejsou pozůstatky opočlověka, ale spíš kosti velkého gibbona. Ale evoluční svět odmítl toto tvrzení a javanský člověk, na oněch směšně nepatrných základech, se stal ve školních skriptech definitivně existujícím. [3]

Jak je to tedy s tím Jávským člověkem? Dnes je pokládán za druh Homo erectus. Byl skutečně v roce 1891 nalezen Duboisem. Jeho stáří je nejisté, ale odhaduje se na 700 000 let. Nález obsahoval horní část lebky, která byla velmi plochá a tlustá, a několik zubů (které však pravděpodobně patřily orangutanovi. Další rok byla nalezena kost stehení asi 12 metrů od původního nálezu. Mozek byl velký asi 940 cc. Stehení kost je však plně moderní a většina vědců se dnes domnívá, že patří modernímu člověku.

Obr. 2 Porovnání lebky s Homo erectus

To, v čem se kreacionisté mýlí, je skutečnost, že Dubois prohlásil před svou smrtí, že se jedná o velkého gibona. To je nesmysl. Dubois nikdy nepřestal věřit, že objevil předka člověka. Tento argument již někteří kreacionisté přestávají používat - viz AnswersInGenesis.

Lebka Jávského člověka jasně ukazuje, že se jednalo o Homo erectus. Porovnat část lebky tohoto člověka a Homo erectus můžete na obrázku (Obr. 2). V žádném případě se nejedná o lebku gibona nebo šimpanze jak bylo tvrzeno výše.

To s těmi lidskými ostatky v okruhu patnácti metrů od tohoto nálezu je silné tvrzení. Lidské lebky "Wadjak" nebyly rozhodně nalezeny ve stejné vrstvě. Lidské pozůstatky byly nalezeny v asi 104 km vzdálených horských jeskyních, zatímco lebka Jávského člověka byla nalezena v korytě řeky. Skutečnosti okolo "Wadjak" nikdy nebyly zatajovány jak tvrdí Kábrt. Dubois (jejich objevitel) o těchto pozůstatcích vydal tři různé články v letech 1890-1892.

Celý argument však nic nemění na faktu, že zde takoví lidé žili. Homo erectus není popsán jen na základě jedné části lebky. Další nález je kracionisty také diskreditován:

o této "čeledi" byly dále zařazeni opět velmi sporné nálezy člověka Pekingského (Sinanthropus pekinensis),... (Balcar. Tajemství potopy)

...zatímco stáří Pekingského člověka se odhadlo na 1,5 milionu let. [1]

Lebku X, XI, XII z lokality Locus L. Vypadá to, že se jedná o pozůstatky dospělého muže, ženy a maldého jedince s mozky o velikosti 1225 cc, 1015 cc a 1030.

Lebku V. Nález pozůstává ze dvou částečných lebek jejichž velikost mozkovny se odhaduje na 1140. Tento nález však pochází z mladších vrstev a lebky vypadají více moderně.

Údaj o mozkovně větší než 1300 cc je tedy značně přehnaný.

Co o něm dnes víme

Homo erectus žil před 1,8 miliony až 300 000 lety. Podobně jako Homo habilis neměl bradu, měl velké stoličky, velkou čelist a dlouhou nízkou lebku. Velikost mozku se měnila mezi 750 až 1225 cc. První Homo erectus měli průměrnou velikost mozkovny asi 900 cc a ti poslední asi 1100 cc. Kostra je robustnější než u moderních lidí, což ukazuje na jejich větší sílu. Výška také kolísá. Homo habilis a všichni australopithecové jsou nalézáni pouze v Africe, kdežto Homo erectus byl nalezen jak v Africe, tak i v Evropě nebo Asii. Existují důkazy, že používal oheň a jeho nástroje jsou složitější než ty u druhu Homo habilis. ¹