Ptakopysk

Podívejme se například na to, co píší kreacionisté o ptakopyskovi.

Je to vejcorodý savec s bezzubým kachním zobákem, plovacími blánami mezi spáry a tulení kůží - jedním slovem unikát...
...Neodpovídá našim běžným představám o živočišných druzích, neboť má znaky různých živočichů, kteří nepatří ke stejné čeledi. Kromě toho samice klade velce a posléze kojí mláďata. Ve smyslu evoluční teorie by se dal ptakopysk považovat za mezičlánek různých druhů. Kdyby tomu ale tak bylo, musela by existovat také jiná zívřata, která se z něj dále vyvinula, nebo by ptakopysk musel mít nějaké předchůdce. Jiná stvoření nebyla objevena a ani je nelze najít. Ptakopysk je takový, jaký je, totiž plně dokončený výtvor bez jakékoli vývojové historie. Tento unikát ani nemá důvod se kvůli zobáku vyvinout ze savce v kachnu, třebaže klade vajíčka. A proč také?...
...Kdyby ptakopysk nebyl od počátku takový, jaký je, museli by se na australském kontinentě od potopy odtrženém od pevniny také ještě najít ptakopyskové vyvinutí dejme tomu z devadesáti procent. Lze si rovněž představit ptakopysky, kteří nekojí svá mláďata, nýbrž je vychovávají jako kachny, husy, nebo také bez zobáku. [1]

Mnohé údajné přechodné formy nejsou uprostřed mezi dvěma základními typy, ale často jsou mozaikou jako např. Ptakopysk s kachním zobákem. [2]

Bobru podobný ocas se šupinami, tělem připomíná krtka, plave zdatně i pod hladinou, má kachní zobák s elektrosenzory, kterým umí přijímat slabé elektrické impulsy jako některé ryby a hledat tak kořist i pod bahnem, má prasečí očka, hustou srst, kloaku a jedovou žlázu jako někteří plazi, snáší vejce jako třeba ptáci a je to obojživelný savec!! - slepá vylíhlá mláďata mají mléčné zuby a sají mléko, které prosakuje z mléčných žláz do trsů srsti jejich matky. Dospělí jedinci mají místo zubů kostěné destičky. Na končetinách má ptakopysk drápy a plovací blány, které však na rozdíl od kachny umí srolovat a použít tak jen drápy pro hrabání. Z takového zvířete by evolucionisté měli být na mrtvici, a také dlouho byli. Je to živý mezičlánek? Ovšemže není – co by asi spojoval? A tak, aby se zbavili nepříjemného tvora, zařadila jej evoluční sekta do zvláštní čeledi: ptakopyskovití, v řádu ptakořitných (dosl. jednootvorových), podtřída vejcorodých v třídě savců. Co s ním? Je to typické mozaikové zvíře, “nehodící se” do evolučního obrazu světa. Kdyby ho byl Bůh nestvořil, evolucionistům by to hodně ulehčilo už tak dost obtížný život. [3]

This creature is a mammal, and yet it has a duck-bill, webbed feet, and lays eggs, in addition to possessing other characteristics that might be called reptilian. It has characteristics of mammals, reptiles and birds, and perhaps could be called a "primitive" mammal.
[Toto stvoření je savec a přesto má kachní zobák, nohy s plovacími blánami a klade vejce. Navíc obsahuje řadu jiných charakteristik, které by se daly nazvat plazími. Má znaky savců, plazů a ptáků a snad by mohl být nazýván "primitivním" savcem.] [4]

Tak to by tak asi bylo. Je vidět, jak se kreacionisté snaží ukázat na ptakopyskovi skládačku všech možný znaků od různých tříd. Ptaků, plazů a savců. Ve skutečnosti má ptakopysk tolik společného s ptáky asi jako člověk. Ptakopysk vykazuje typické znaky savců a také některé znaky typické pro plazy. Ovšem tak to evoluční teorie také tvrdí. Evoluční teorie přece tvrdí, že savci vznikli z plazů. Plazů, kteří kladli vejce. Také zde můžeme vidět jakýsi přechodný typ mléčných žláz. Ptakopysk totiž nemá bradavky jako ostatní savci, ale jakési mléčné pole, ze kterého vytéká mléko přes kůži. Možná, že tak nějak vypadalo kojení prvních savců.

Obr. 1 Lebka ptakopyska (vlevo) a kachny (vpravo)

Teď se podívejme na jeho "zobák". Ve skutečnosti se samozřejmě o žádný zobák nejedná. Při podorobnějším pohledu je lebka ptakopyska jasně zařaditelná mezi savce. Spodní čelist je tvořena jedinou kostí dentale stejně jako je tomu u všech ostatních savců. Pomyslný zobák je měkký narozdíl od tvrdého zobáku kachny. Srovnat lebku ptakopyska a kachny můžete na dvou obrázcích výše. Tvrzení, že ptakopysk obsahuje znaky savců, plazů a ptáků je holý nesmysl. Typicky ptačí není na ptakopyskovi nic.

Obr. 2 Ptakopysk při plavání

Také tvrzení pana Kábrta, že ptakopyskův ocas má šupiny není pravdivé. Vím, že kreacionisté chtějí v ptakopysku vidět kombinaci pokud možno co nejvíce různých druhů. Bohužel... Ptakopyskův ocas je porostlý drsnou srstí, která je na spodní straně ocasu řídká. Také funkce ocasu je jiná než u bobřího. Bobr využívá ocas při pohybu pod vodou k manévrování. Ptakopyskův ocas je silnější a je využíván jako zásobárna tuku pro zimní období.

Také pana Zillmera musím zklamat. Tvrdí, že neexistují žádné fosílie tohoto tvora například z devadesáti procent "hotového". Když pominu samotný termín hotový tvor, tak se podívejme co nám říká o ptakopyscích fosilní záznam. Vzhledem k tomu, že fosilní materiál v Austrálii není příliš bohatý, máme pouze útržkové informace. I to však stačí na vytvoření určitého obrazu o vývoji této větve. V roce 1971 v poušti Tirari v jižní Austrálii byly nalezeny zuby ptakopyska. Vzhledem k tomu, že dnešní ptakopysk má pouze zakrnělé zuby, které vypadají několik dnů po porodu a jsou nahrazeny rohovitými destičkami, jsou nalezné zuby důkazem, že fosilní ptakopysk měl zuby i v dospělosti. Fosilní zuby jsou datatečně podobně těm zakrnělým, což dovolilo jejich jednoznačnou identifikaci. Tvor, kterému tyto zuby patřily byl pojmenován jako Obdurodon insignis. Žil asi před 25 miliony let.

V roce 1984 byly nalezeny fragmenty spodní čelisti obsahující tři zuby patřící tvoru pravděpodobně z čeledi Ornithorhynchidae. Tyto fosilní zbytky jsou asi 110 milionů let staré, což je činí nejstaršími fosilními pozůstatky savců v Austrálii. Tento živočich byl pojemnován jako Steropodon galmani.

Obr. 3 Spodní čelist ptakopyska (vlevo) a obdurodona (vpravo)

Další fosilní zuby ptakopysků byly nalezeny v Queenslandu v roce 1984. Dále byla objevena téměř kompletní lebka stará asi 15-20 milionů let. Tvor, kterému patřila byl pojmenován jako Obdurodon dicksoni. Od té doby byla objevena ještě celá řada dalších fragmentů tohoto druhu. Srovnání spodní čelisti moderního ptakopyska a obdurodona můžete porovnat na předchozích obrázcích.

V letech 1991 až 1992 bylo objeveno několik dalších zubů. Podobaly se zubům obdurodona, byly však nalezeny v Argentině ve vrstvě datované na 61-63 milionů let. Jižní Amerika a Austrálie v té době tvořily velký kontinent Gondwanu, takže tyto fosílie dokazují, že ptakopysk byl rozšířen po celém tomto kontinentu. Tento tvor dostal jméno Monotrematum sudamericanum.

Dalším kandidátem do čeledi Ornithorhynchidae je pravděpodobně druh Teinolophos trusleri. Byl podobný rodu Steropodon, až na velikost, která byla u tohoto druhu asi 10 cm. Žil ve spodní křídě.