Chemické látky v oceánu

Kromě soli je v oceánech obrovské bohatsví různých látek. Ne nadarmo jsou označovány za největší pokladnici naší planety. Kubický metr mořské vody obsahuje mezi jiným 200 mg (miligramů) rubidia, 70 mg lithia, 5 mg mědi, 5 mg zinku, 4 mg selénu, 2 mg uranu, 2 mg thoria, 2 mg cesia, dále 0,1 až 0,5 mg molybdenu, vanadia, stříbra a niklu, 0,002 až 0,04 mg zlata.
Jestliže se předpokládá, že byla kdysi doba, kdy byly oceány prosté těchto příměsí a analyzují-li se rozpustné látky, které řeky světa rok co rok ukládají do moře, pak by se mělo dostat jakési vodítko pro určení stáří oceánů. Timto okruhem výzkumu se zabývala celá řada badatelů, kteří došli k nejrůznějším výsledkům. Např. v britské knize "Chemical Oceanography" jsou uvedena tato data: [1]

 

Chemický prvek

Stáří - vypočtené na základě
současného ročního transportu rozpuštěných
látek řekami

Sodík (Na)

260 000 000 let

Hořčík (Mg)

45 000 000 let

Křemík (Si)

8 000 let

Draslík (K)

11 000 000 let

Měď (Cu)

50 000 let

Zlato (Au)

560 000 let

Stříbro (Ag)

2 100 000 let

Rtuť (Hg)

42 000 let

Olovo (Pb)

2 000 let

Cín (Sn)

100 000 let

Uran (U)

500 000 let

Tabulka I: Stáří Země dle chemických látek rozpuštěných v oceánech [1]

Na tomto argumentu mě zujaly dvě věci. První je údaj u olova. 2000 let. To by znamenalo, že Země je stará pouze 2000 let. Pan Balcar k této hodnotě nic neříká. Druhou věcí je absence ostatních prvků. Kompletní seznam by vypadal takto:

Al
100
Ni
9 000
Sb
350 000
Fe
140
Co
18 000
Mo
500 000
Ti
160
Hg
42 000
Au
560 000
Cr
350
Bi
45 000
Ag
2 100 000
Th
350
Cu
50 000
K
11 000 000
Mn
1 400
Ba
84 000
Sr
19 000 000
W
1 000
Sn
100 000
Li
20 000 000
Pb
2 000
Zn
180 000
Mg
45 000 000
Si
8 000
Rb
270 000
Na
260 000 000
Tabulka II: Stáří Země dle chemických látek rozpuštěných v oceánech - celý seznam.

Z výše uvedené tabulky je vidět absurdnost tohoto argumentu. Kdyby se stáří měřilo pomocí hliníku, tak by byl oceán starý jen 100 let. Což je nesmysl. Hlavní problém je totiž v tom, že tyto hodnoty dávají stáří v takovém případě, ve kterém není předpokládán žádný únik těchto prvků z oceánu. Předpokládá se jen jednosměrné ukládání. To však není pravda. O většině těchto prvků je známo, že jsou v rovnováze. To znamená, že přísun prvků se rovná jejich úniku. U spousty prvků není přesně znám tento poměr. Většinou se však pohybuje velmi blízko rovnováhy. No a u zbytku, o kterém toho moc nevíme je stále absurdní uvažovat o nulovém úniku prvků z oceánu pryč.

To, jakým způsobem se prvky do moře dostávají, snad nemusím popisovat. Musím však uvést procesy, kterými se tyto prvky dostávají z oceánu pryč. Tam už to tak jasné není. Takže tady je několik způsobů: 

  1. Usazeninami (viz Mořské usazeniny)
  2. Výměnou kationtů
  3. Solnými usazeninami
  4. Utvářením zeolitu
  5. Utvářením albitu
  6. Biologickou cestou
  7. atd.

Citace:
[1] Balcar. Tajemství potopy.
 
Odkazy:
[1] http://www.asa3.org/archive/evolution/199606/0051.html
[2] http://www.talkorigins.org/indexcc/CD/CD221_1.html
[3] http://www.talkorigins.org/indexcc/CD/CD221.html
[4] http://www.talkorigins.org/faqs/faq-age-of-earth.html#ocean