Chemické látky v oceánu
Kromě soli je v oceánech obrovské bohatsví různých látek. Ne nadarmo jsou označovány za největší pokladnici naší planety. Kubický metr mořské vody obsahuje mezi jiným 200 mg (miligramů) rubidia, 70 mg lithia, 5 mg mědi, 5 mg zinku, 4 mg selénu, 2 mg uranu, 2 mg thoria, 2 mg cesia, dále 0,1 až 0,5 mg molybdenu, vanadia, stříbra a niklu, 0,002 až 0,04 mg zlata.
Jestliže se předpokládá, že byla kdysi doba, kdy byly oceány prosté těchto příměsí a analyzují-li se rozpustné látky, které řeky světa rok co rok ukládají do moře, pak by se mělo dostat jakési vodítko pro určení stáří oceánů. Timto okruhem výzkumu se zabývala celá řada badatelů, kteří došli k nejrůznějším výsledkům. Např. v britské knize "Chemical Oceanography" jsou uvedena tato data: [1]
Chemický prvek |
Stáří - vypočtené na základě |
---|---|
Sodík (Na) |
260 000 000 let |
Hořčík (Mg) |
45 000 000 let |
Křemík (Si) |
8 000 let |
Draslík (K) |
11 000 000 let |
Měď (Cu) |
50 000 let |
Zlato (Au) |
560 000 let |
Stříbro (Ag) |
2 100 000 let |
Rtuť (Hg) |
42 000 let |
Olovo (Pb) |
2 000 let |
Cín (Sn) |
100 000 let |
Uran (U) |
500 000 let |
Tabulka I: Stáří Země dle chemických látek rozpuštěných v oceánech [1]
Na tomto argumentu mě zujaly dvě věci. První je údaj u olova. 2000 let. To by znamenalo, že Země je stará pouze 2000 let. Pan Balcar k této hodnotě nic neříká. Druhou věcí je absence ostatních prvků. Kompletní seznam by vypadal takto:
Al
|
100
|
Ni
|
9 000
|
Sb
|
350 000
|
---|---|---|---|---|---|
Fe
|
140
|
Co
|
18 000
|
Mo
|
500 000
|
Ti
|
160
|
Hg
|
42 000
|
Au
|
560 000
|
Cr
|
350
|
Bi
|
45 000
|
Ag
|
2 100 000
|
Th
|
350
|
Cu
|
50 000
|
K
|
11 000 000
|
Mn
|
1 400
|
Ba
|
84 000
|
Sr
|
19 000 000
|
W
|
1 000
|
Sn
|
100 000
|
Li
|
20 000 000
|
Pb
|
2 000
|
Zn
|
180 000
|
Mg
|
45 000 000
|
Si
|
8 000
|
Rb
|
270 000
|
Na
|
260 000 000
|
Z výše uvedené tabulky je vidět absurdnost tohoto argumentu. Kdyby se stáří měřilo pomocí hliníku, tak by byl oceán starý jen 100 let. Což je nesmysl. Hlavní problém je totiž v tom, že tyto hodnoty dávají stáří v takovém případě, ve kterém není předpokládán žádný únik těchto prvků z oceánu. Předpokládá se jen jednosměrné ukládání. To však není pravda. O většině těchto prvků je známo, že jsou v rovnováze. To znamená, že přísun prvků se rovná jejich úniku. U spousty prvků není přesně znám tento poměr. Většinou se však pohybuje velmi blízko rovnováhy. No a u zbytku, o kterém toho moc nevíme je stále absurdní uvažovat o nulovém úniku prvků z oceánu pryč.
To, jakým způsobem se prvky do moře dostávají, snad nemusím popisovat. Musím však uvést procesy, kterými se tyto prvky dostávají z oceánu pryč. Tam už to tak jasné není. Takže tady je několik způsobů:
- Usazeninami (viz Mořské usazeniny)
- Výměnou kationtů
- Solnými usazeninami
- Utvářením zeolitu
- Utvářením albitu
- Biologickou cestou
-
atd.
[1] http://www.asa3.org/archive/evolution/199606/0051.html
[2] http://www.talkorigins.org/indexcc/CD/CD221_1.html
[3] http://www.talkorigins.org/indexcc/CD/CD221.html
[4] http://www.talkorigins.org/faqs/faq-age-of-earth.html#ocean