Datování měsíčních hornin

V kreacionistických kruzích se objevuje informace o datování měsíčních hornin. Jednotlivá data se údajně pohybují v rozmezí 700 milionů až 28 miliard let. Na ICR (Institute for Creation Research) se objevuje následující tabulka (přeložil jsem ji a přenesl sem).

Tabulka 1: Rozdíly v dataci měsíčních hornin

	Věk v miliardách let
Vzorek z Apolla	Metoda uran-thorium-olovo Min Max		Metoda draslík-argon	Maximální rozdíl
10017 10057 10060 10084 12070 12032 12063 12013 14310 14053 15426 66095	3,60 3,96 3,36 4,31 3,63 3,38 3,75 0,7* 5,3 5,4 4,6 5,6	4,79 4,17 5,76 8,20 4,50 4,40 4,09 4,6 11,2 28,1 16,2 14,1	2,2 2,3 - >7 >7 >7 2,6 >6 - - - -	2,59 1,87 2,40 3,89 >3,37 >3,62 1,49 >5,8 5,9 22,7 11,6 8,5

V tabulce je označení min a max vztaženo k minimálnímu a maximálnímu změřenému stáří. Hvězdička u vzorku 12013 je použita kvůli tomu, že se jednalo o metodu uran-thorium/helium. Podrobnější kometář je na stránkách ICR. Tato data jsou z publikace J.C. Whitcomb and D.B. DeYoung, ibid., p.100.

Moon rocks were tested by various radiometric methods, yielding dates ranging from 700 million to 28 billion years
[Měsíční horniny byly testovány různými radiometrickými metodami. Získaná data se pohybují v rozmezí 700 milionů až 28 miliard let.] ^[2]

Bohužel si nemohu ověřit zdroj těchto informací, ale mohu si ověřit jednotlivá datování těchto vzorků.

Začnu vzorkem 14053:
Metoda Rb-Sc: 3,96 mld let ¹
Metoda Rb-Sc: 3,92±0,04 mld let ²
Metoda Rb-Sc: 3,95±0,04 mld let ³
Metoda Rb-Sc: 3,96±0,04 mld let ⁴
Metoda ⁴⁰Ar/³⁹Ar: 3,95 mld let ¹
Metoda K-Ar: 3,94±0,04 mld let ⁵
Metoda K-Ar: 3,94±0,05 mld let ⁶
Metoda K-Ar: 3,92±0,08 mld let ⁷
Metoda Sm-Nd: Nespolehlivé - isochrona není přímka ²Metoda U-Th-Pb: Nespolehlivé - isochrona indikuje extrémně vysoké počáteční hodnoty množství radiogenního Pb. Bez isochrony jsou data asi 5,60, 5,18 a 5,48 mld let. ⁸

Vzorek 10017:
Metoda Rb-Sc: 3,669±0,07 mld let ⁹
Metoda Rb-Sc: 3,56±0,05 mld let ⁹
Metoda ²³⁸U-²⁰⁶Pb: 3,640±0,094 mld let ⁹
Metoda ²³⁵U-²⁰⁷Pb: 3,821±0,130 mld let ⁹
Metoda K-Ar: 2,88±0,06 mld let ¹⁰ přetavením došlo k resetování "hodin"

Vzorek 14310:
Metoda Rb-Sc: 3,75±0,07 mld let ¹¹
Metoda Sm-Nd: 3,85±0,47 mld let ¹¹
Metoda U-Th-Pb: ~3,8 mld let ¹¹ není uevedena přesná hodnota
Metoda K-Ar: ~3,8 mld let ¹¹ není uevedena přesná hodnota
Metoda Rb-Sc: ~3,8 mld let ¹¹ není uevedena přesná hodnota

Vzorek 66095:
Metoda U-Pb: ~4 mld let ¹³
Metoda ⁴⁰Ar-³⁹Ar: ~3,6 mld let ¹³

To byl jen vzorek toho, co jsem si ověřit mohl. Je zřejmé, že výsledky zcela neodporívají tabulce 1.

K těmto datům, je také možno přičíst celou řadu konzistentních datování. Např. se jedná o vzorek 10072 ¹:
40Ar/39Ar celá hornina: 3,49±0,05 mld let
40Ar/39Ar celá hornina: 3,52±0,04 mld let
40Ar/39Ar plagioclas: 3,57±0,05 mld let
40Ar/39Ar plagioclas: 3,56±0,06 mld let
40Ar/39Ar ilmenit: 3,58±0,05 mld let
40Ar/39Ar pyroxen: 3,55±0,05 mld let
Isochronní metoda Rb-Sr: 3,57±0,05 mld let
Isochronní metoda Sm-Nd: 3,57±0,03 mld let

Žádné datování neukázalo na věk větší než 4,6 mld let. Stáří nejmladších oblastí bylo stanoveno na ~3,2 mld let. Nižšší zjištěná stáří metodou K-Ar ukazují na druhotné přetavení materiálu. Jedná se většinou o vzorky z kráterů, kde byly radioaktivní hodiny po dopadu resetovány. ¹²

Na druhé straně měsíční hornina z Apolla 16 vykázala stáří pomocí metody olovo-olovo 7 – 18 miliard let, tedy asi čtyřnásobek evoluční představy.^[3]

To je zajímavé tvrzení a poněkud obezné. Apollo 16 přivezlo celou řadu vzorků, které spadají do standardní časové škály. Stáří jednotlivých vzorků se pohybuje v rozmezí od 3,5 do 4,3 miliardy let¹³. Nikde není uvedeno stáří 7-18 miliard let. Nicméně některé vzorky skutečně obsahují nadměrné množství olova. Až 85% veškerého olova ve vzorku 66095 nemá původ v radioizotopové řadě U-Th-Pb. Jedná se o původní olovo, které bylo do horniny přidáno asi před 4 miliardami let.¹⁴

Citace:
[1] Institute for Creation Research
[2] Martin. 17 Evidences against evolution
[3] Kábrt. Fakta pro stvoření - Jsme pouhých půl tuctu tisíců let od stvoření

Odkazy:
[1] The Evolution Evidences Page: Radiometric Dating
[2] The most reduced rock from the Moon - Apollo 14 basalt 14053
[3] Rb-Sr ages of igneous rocks from the Apollo 14 mission and the age of the Fra Mauro formation
[4] Papanastassiou a Wasserburg 1971
[5] Stettler et al. 1973
[6] Turner et al. 1971
[7] Husain et al. 1972
[8] U-Th-Pb systematics in three Apollo 14 basalts and the problem of initial Pb in lunar rocks
[9] ²³⁸U-²⁰⁶Pb age and uranium-lead isotope systematics of mare basalt 10017
[10] Noble gas investigations of lunar rocks 10017 and 10071
[11] Positive cerium anomaly of lunar 14310: examination by ¹³⁸Ce/¹⁴²Ce
[12] Planetary Remote Sensing - The Exploration of Extraterrestrial Bodies: Section 19
[13] Petrology and Distribution of Returned Samples, Apollo 16
[14] Excess Lead in "Rusty Rock" 66095 and Implications for an Early Lunar Differentiation