Nabídka Hledat

Evoluce kytovců

Ačkoliv mohou kytovci připomínat ryby, jsou to ve skutečnosti savci plně přizpůsobení životu ve vodě. Jejich tělo má proudnicový tvar, mají silnou ocasní ploutev, teplotu jim udržuje silná vrstva podkožního tuku, dýchají vzdušný kyslík jako ostatní savci, jejich nosní otvory jsou umístěny nahoře na lebce, jsou schopni echolokace a v neposlední řadě mají sluch vyvinut tak, že jim umožňuje pod vodou vnímat i směr odkud zvuk přichází. Řada těchto charakteristik je činí naprosto unikátními nejen mezi savci, ale vůbec mezi obratlovci.

Evoluce titanotherií

Čeleď brontotheriidae patří do třídy Perissodactyla (lichokopytníci), kam patří mimo jiné i tapíři, nosorožci nebo koně. I přesto, že Brontotherium připomíná nosorožce, ve skutečnosti jsou více příbuzné koním. Jejich roh není tvořen rohovinou jako je tomu u nosorožců, ale jedná se o kost, která byla za života pravděpodobně potažena kůží. Jejich počáteční stádium se o moc neliší od prvních prakoní jakým bylo například Hyracotherium. Stejně jako Hyracotherium, tak i tito savci mají na předních končetinách čtyři a na zadních tři prsty. Jejich zuby jsou uzpůsobeny ke "stříhání" vegetace. Jejich stoličky mají typický tvar dvojitého W. Zástupci této čeledi žili od spodního eocénu po spodní oligocén a obývali východní Evropu, Asii a Severní Ameriku.

Bizarní a záhadná skupina uintatherií

Jedná se o skupinu bizarně vypadajících obřích tvorů. Byli to jedni z prvních velkých býložravých savců a patří do řádu Dinocerata. Nejnámějším zástupcem této skupiny je bezesporu Uintatherium známé například z kreseb Zdeňka Buriana. Bohužel historie těchto obřích savců není nikterak jasná. Řád není zastoupen mnoha druhy a obsahuje jen dvě čeledi (resp. podčeledi) - Gobitheriidae a Uintatheriidae.

Evoluce koně

Evoluce koně je jedna z nejlépe zdokumentovaných cest evoluce u obratlovců a to hlavně díky velmi bohatému fosilnímu záznamu. Ovšem pouze část jich vede přímo k dnešním koním, zebrám nebo oslům. Koňovití, tedy čeleď equidae, patří do řádu lichokopytníků (Perissodactyla). Je známo více než 350 druhů fosilních koní. Evoluce koně ukazuje že neexistuje nějaký určitý cíl. Nejedná se o přímou lini lineárně vedoucí ke koni, ale spíše o velmi košatý strom s mnoha postraními větvemi.

Evoluce sirén

Sirény, ochechule nebo mořské krávy. To všechno jsou označení zvířat plně přizpůsobených životu ve vodě, které jsou však zároveň blízce příbuzné slonům a damanům. Mají mohutné válcovité tělo se silnou vrstvou podkožního tuku. Jejich tělo je téměř lysé, až na velmi dobře vyvinuté smyslové chlupy na čenichu a jiných částech těla. Mají také dobrý sluch, což se již nedá říci o jejich zraku. Jejich přední končetiny jsou přeměněny v široké ploutve zatímco ty zadní jsou zcela zakrnělé. Jejich tělo je zakončeno vodorovnou ocasní ploutví. Kosti jsou těžké, což jim umožňuje zůstat pod hladinou. Nad ni se vynořují jen pro nadechnutí. Živí se spásáním mořských řas a chaluh v mělkých mořích a při ústí řek v převážně tropických oblastech.

Evoluce nosorožců

Jedna z největších žijících zvířat, která „zapomněla“ vyhynout – tak se často díváme na nosorožce. Největší rozmanitosti dosahovali v oligocénu a začátkem miocénu (před 37 až 5 miliony let), kdy gigantické bezrohé druhy dorůstaly výšky přes 5 metrů a hmotnosti okolo 20 tun. Současných pět druhů jako by do dnešního „uspěchaného“ světa ani nepatřilo: mohutné tělo na nízkých sloupovitých nohách, velká hlava a kůže silná jako pancíř z nich dělají těžkopádné býložravé kolosy. Paradoxem ovšem je, že se tyto evoluční „přežitky“ staly nosorožcům osudné teprve po setkání s vyspělým člověkem a jeho střelnými zbraněmi. Stačilo jedno či dvě století, aby se zařadili mezi nejohroženější zvířata planety.

Evoluce chobotnatců

Řád chobotnatců dnes sdružuje jedny z největších žijících zvířat. Zhlediska historického se jedná o velmi bohatou skupinu živočichů, kteří se poprvé objevili ve spodním eocénu v Africe a až v miocénu se rozšířili na další kontinenty. Většina chobotnatců vyhynula během pleistocénu. Do tohoto řádu spadá několik čeledí z nichž jedna přežila dodnes. Evoluce chobotnatců nevede k nějakému cíli, ale připomíná spíše košatý strom než přímou linii.

Evoluce nepravých koček

Ano... Čtete správně. "Nepravé" šavlozubé kočky. Jedná se o čeleď Nimravidae. Její zástupci se v mnohém podobají pravým šavlozubým kočkám jako byl Smilodon nebo Homotherium, nicméně s nimi nemají nic společného. Dříve byli tito kočkám podobní tvorové řazeni společně se šavlozubími kočkami jako podčeleď čeledi Felidae (čeleď kočkovitých šelem). Údajně se čeleď kočkovitých šelem vyvinulá právě z nimravidů. Tvrdilo se, že Hoplophoneus se přeměnil ve Smilodona a Dinictis v Pseudaelurus. To však není pravda.

Evoluce hyen

I přesto, že čeleď hyeonovitých (Hyaenidae) dnes zastupují jen čtyři druhy, hyeny byly kdysi velmi hojné a zůstalo po nich velké množství fosilního materiálu s řadou povlovných přechodů. Hyeny mají velmi špatnou pověst. Ta zřejmě pramení z toho, že se jedná o mrchožrouty. Nicméně hyeny jsou i znamenitými lovci. Loví ve skupinách a jako jediní savci dokážou shltnout i velké kosti, čímž čistí krajinu od mršin. Jsou aktivní převážně v noci, kdy ve tmě vyniká jejich charakteristický "smích". Ačkoliv mohou připomínat psovité šelmy, jsou ve skutečnosti mnohem blíže příbuzné šelmám kočkovitým. To, jak jejich vývoj probíhal se dočtete v tomto článku.